Caitriona Balfe, Diana Gabaldon a tvůrce seriálu Matthew B. Roberts mluví o sexuálním násilí v příběhu a o jejich pokusech ho smysluplně vykreslit.

Upozorňuji, že článek obsahuje spoilery z finále 5. série „Never My Love.“ Pokud jste epizodu zatím neviděli, dál čtěte jen na vlastní nebezpečí.

Proč si myslíte, že znásilnění je takovou opakující se událostí a dějovým katalyzátorem v seriálu?

Caitriona Balfe: Sexuální napadení a znásilnění jsou ve společnosti rozšířené – jedna ze šesti žen se ve Spojených státech stane obětí pokusu o znásilnění. To je šílená statistika! V naší společnosti máme problém se sexuálním napadením, a to se odráží na vyprávění našeho příběhu.

Diana Gabaldon: Někteří čtenáři knih za mnou přijdou a řeknou, „Nemyslíš si, že je to drsné?“ Záleží na perspektivě. Měli byste udělat krok zpět a zeptat se: „Jaký byl cíl?“ Snažila jsem se být jen senzacechtivá? Ne. Nemusím být. Mělo to co dočinění s odolností lidského ducha. Nepovažujeme znásilnění za něco destruktivního, co zničí člověku celý život. Ukazujeme to tak, jak to je. Je to velice traumatické a zničující, ale lidé se zotaví. Jak se přes to dostali? Co se jim ve výsledku stane? Příběh Vám nabízí k prozkoumání široké emocionální plátno, a většina z toho se netýká skutečného násilného setkání.

Matthew B. Roberts: Spousta těchto chmurných okamžiků z knih jsou pro postavy násilné a smysluplné. Jamieho znásilnění, Briannino znásilnění, Jamie zbije Rogera téměř k smrti, Roger je pověšen, Claire je znásilněná. Jak bychom toto nemohli ukázat? Kdybychom řekli, „Dobrá, tak neukážeme, jak je Jamie znásilněn, jen ho necháme říct, že znásilněný byl,“ pro mě by se dopad výrazně snížil. Naše záměry nesmí být bezdůvodné. Snažíme se být věrní postavám a knihám. Někdy jsou knihy více názornější, a pak se trochu stáhneme.

Seriál Game of Thrones byl podroben intenzivnímu zkoumání způsobů, kterými ukázal znásilnění. Odnesli jste si z toho, jak to „správně“ udělat?

Diana Gabaldon: Nevím, jak to zpracoval seriál Game of Thrones. Četla jsem několik recenzí, ve kterých bylo zmíněno, že to  proběhlo v pozadí. Zdálo se mi to jako hlavní bod, který nebyl vždy součástí skutečného příběhu, pravděpodobně Vám měl poskytnout nějakou představu o tom, že v této kultuře byly ženy na jedno použití.

V Outlanderu je to jiné v tom, že když dojde k tomuto násilnému činu, tak s osobou, která je znásilněná se nikdy nezachází jako s částí scenérie. Ukazujeme, že každé znásilnění je jedinečné. Co se stalo Brianně je zcela odlišné od toho, co se stalo jejím rodičům. Jamie byl pronásledován mužem, který se nechtěl zmocnit pouze jeho těla, ale chtěl ho úplně citově zničit. A Black Jack skoro uspěl. Zatímco Brianna byla v nesprávný čas na nesprávném místě.

Caitriona Balfe: Pokud tento druh příběhů vyprávíme, musíme zdůraznit něco, co na první pohled není patrné. Poté, co se Jamie zotavil, zabývali jsme se něčím, co v televizi moc prozkoumáno, což byla představa znásilněného muže. U Claire je to psychologický mechanismus odloučení.

Matthew B. Roberts: Osobně nečtu všechna hodnocení, ať už jsou dobré nebo špatné. Na základě toho příběh nepíšeme. Když se společně posadíme, mluvíme o postavách, mluvíme o příběhu.

Jaká byla diskuze týkající se toho, jak přesně vyobrazit Claiřino znásilnění?

Caitriona Balfe: Hodně jsme diskutovali o tom, jak se Claire zmocnit. Útočníky nikdy opravdu nevidíte. Nechtěli jsme jim dát žádný prostor. Jeden ze seriálů, který se s tím vypořádal opravdu dobře je „Unbelievable“ od Netflixu. To bylo něco, o čem jsme mluvili, když přišla řeč na to, jak to celé natočit.

Matthew B. Roberts: V seriálu jsme již několik takových napadení měli a přemýšleli jsme nad tím, jak Claire přežila své, protože emocionálně se zdá, že ji to v knihách moc neovlivňuje, ne tak moc jako Jamieho a Briannu. Jak mohla Claire přežít, aby to bylo jiné? Myslel jsem, že když uvidíme, jak opouští své tělo a vydává se do snů, mohlo by to zmírnit to, co se děje. Když uvidíte, jak kolem ní krouží chlap a poté následuje střih do Claiřiných představ, diváci pochopí, že se stane něco špatného. Můžeme se vydat touto cestou jak to ukázat a přitom to neukázat.

Původně byly Claiřiny přestavy delší a častější. Chtěli jsme mít pocit, že je Claire znásilněná, ale neví o tom. Pamatuji si, jak jsem to probíral s Caitrionou a Samem, a Caitriona byla tou, která na nás zatlačila. Řekla, „Jak bychom toho mohli neukázat více?“ A Sam dodal: „Jo. U Jamieho jsme toho ukázali hodně.“ Takže jsme zjistili, že můžeme zajít o trochu dál než kniha.

Diana Gabaldon: Seriál je ve skutečnosti více brutální než kniha, Claire je v knize znásilněná pouze jedním mužem, který není tak agresivní. Ale věc se má tak, že jsem nechtěla, aby Claire utrpěla nějaká vnitřní poškození. Předpokládala bych, že lidé vědí, že pokud je žena znásilněna více muži, je to pro její tělo velice špatné. Může to způsobit rozsáhlé krvácení a další poškození, kvůli kterému můžete zemřít na ztrátu krve.

Caitriona Balfe: Měla jsem pocit, že pokud se to chystáme zpracovat tak, že Claire uniká do svých přestav, musíme mít na paměti proč to tak je. Není to trik, není to důvod k nošení skvělých kostýmů. Claire zažívá něco hrozného. Tohle musí vyobrazit vývoj jejího duševního stavu. Musí to ukázat, že dosáhla bodu zlomu a snaží se zůstat v celku.

V počátečních návrzích měla Claire hodně dialogu. Měla jsem pocit, že pokud mluví, nebude to žádný konstruktivní rozhovor o vaření nebo něčem takovém. Řekne to jediné, co v tu chvíli může říct. Říká, „Ne,“ a říká, „Jamie.“ Tohle je vzdechnutí po okamžicích v jejím životě, během kterých se cítí v bezpečí a klidná. Ale bez ohledu na to, jak těžce se snaží vytvořit si ochrannou vrstvu, hrůza z toho, co se jí děje, se vtěsná do jejích představ.

Na začátku seriálu diváci kritizovali, že se mužským obětem dostává více času na zotavení než ženským obětem. Nicméně, Brianna dostala spoustu času na zotavení. Byla to snaha o nápravu? Dostane Claire nyní také více času?

Matthew B. Roberts: U Brianny jsme měli pocit, že jsme to nemohli jen tak zamést pod koberec. Sledujeme postavy v intimních momentech. Jeden z filmů, který mě vždy ovlivňoval je „The Accused,“ který sledoval, jak společnost reaguje na oběti znásilnění. Jsme na odlišném místě a čase, ale můžeme se podívat nejen na to, jak společnost reaguje, ale také na to, jak oběť trpí, jak trpí všichni kolem oběti a jak jsou tím ovlivněny vztahy. U Claire jsme přeskočili k dopadům, jak ona a Jamie reagují po této události.

Diana Gabaldon: Mezi knihou a seriálem je nezbytný rozdíl. V knize se pod záminkou Jamie snaží Claire zlákat, aby měla sex více méně okamžitě. Má strach, že pokud ji nedostane zpátky hned teď, nemusí být už nikdy schopná se k němu emocionálně znovu vrátit. A tak mají intenzivní sex, během kterého se Claire potýká s následky posttraumatického stresu. Je agresivní. Vyrovnává se se znásilněním a Jamie jí podporuje – je její útočiště. Ale takhle to u většiny lidí, kteří zažijí něco podobného, nefunguje. Jsou fyzicky traumatizováni. Uzavřou se do sebe. Nechtějí o tom mluvit s lidmi, kteří u toho nebyli, kteří tomu nerozumí. Jamie u toho nebyl, ale rozumí tomu, a to představuje obrovský rozdíl v jejím uzdravení.

Caitriona Balfe: Myslím, že pokud si přečtete tuto scénu v knize, uvidíte, že Jamie dává Claire najevo, že je stále milována a žádoucí. Ale pokud to natáčíte, nemyslím si, že by to šlo tímto způsobem, protože by se to takto nestalo. Myslím si, že nebezpečí přestavuje to, že Claire je považována za silnou ženskou postavu a kvůli tomu občas lidé zapomínají, že není teflon. Věci jí můžou hluboce ublížit. A my potřebuje ukázat, že síla není jen o tom, že jde člověk životem bez toho, aniž by ho něco ovlivnilo. Takový nikdo není. To by pak nebyl člověk.

Proč si myslíte, že fanoušci seriálu byli ochotni následovat tyto příběhy, když jiné seriály zaznamenali, že někteří diváci přestali se sledováním ve chvíli, kdy měli pocit, že viděli příliš mnoho znásilnění?

Matthew B. Roberts: Pokud jde o čtenáře, ti vědí, co přijde. Jsou na to připraveni. Neví, jak to v seriálu vykreslíme, ale věděli, že v 1. sérii bude Jamie znásilněn a věděli, že ve 4. sérii bude znásilněna Brianna.

Diana Gabaldon: Před pár lety jsem se zeptala lidí, kteří se stali obětmi sexuálního násilí, co si myslí o tom, jak jsou tyto incidenty podány. Vložila jsem tuto otázku na svou facebookovou stránku a během 24 hodin jsem dostala zpětnou vazbu od lidí. Všichni říkali něco ve smyslu: „Tvůj příběh mi dal naději, že se mé rány mohou zahojit, že to dokážu překonat. Cítím se lépe.“

Téměř všichni sdíleli děsivé podrobnosti o tom, co se jim stalo. Někteří z nich řekli, že byli vděční za zpracování Jamieho zážitku, protože tohle se jim stalo a cítili se kvůli tomu špatně. „Pomohlo mi to uvědomit si, že to není moje vina.